KRISTOCENTRISMUS - NEBIBLICKÝ TEOLOGICKÝ SMĚR
KRISTOCENTRISMUS je moderní nebiblický teologický směr, který v posledních desetiletích válcuje sbory protestantských církví, ve kterých pastoři a kazatelé začali kázat „kristocentricky“. Je to teologický směr, kde Bůh Otec je odsouvaný bokem, kamsi „do kouta“, jako starý nepotřebný„dědeček“ a vše se točí jen okolo Krista, včetně adresování modliteb. Těmto kristocentrickým teologům však uniká důležitý fakt, že sám Kristus byl TEOCENTRISTA (Theos = Bůh).
Kristocentrismus je nahrazování Boha Kristem a má kořeny v trinitářství. Jehošuu Krista, Božího Syna, však není možné oddělovat od Boha, který tak miloval svět, že dal (světu) svého Syna, toho jednozplozeného, aby každý kdo v něho věří, měl věčný život.
„ano, tak Bůh miloval svět, že dal svého jednorozeného Syna, aby se, kdokoli v něho věří, neztratil, nýbrž měl věčný život.“ Jan 3:16 (SPMP)
Kristocentrické teology nejčastěji mate to, že apoštolové často zvěstují „jen Krista“. Nevšímají si ale, že tyto situace se týkají zvěstování Krista židům, kteří již v pravého Boha samozřejmě věří. V Boha Otce, Boha Abraháma, Izáka a Jákoba, který skrze Mojžíše zaslíbil Izraeli proroka Mesiáše. Tím Mesiášem byl Jehošua z Nazaretu, kterého však židé nepřijali, zabili a kterého Bůh Otec vzkřísil. Sk 2:24,32 Sk 3:13,26 Sk 4:10-12 Sk 5:30 Sk 13:30 Ř 8:11 (SPMP-UV)
Někteří kristocentristé zašli v ignorování Boha Otce až tak daleko, že tvrdí, že Kristus se z mrtvých vzkřísil sám! To, co židé ještě potřebovali přijmout, byla víra v Jehošuu Krista, kterého jim apoštolové zvěstovali.
„ať je známo vám všem i všemu lidu Izraele, že ve jménu Jehošuy Krista Nazaretského, kterého jste ukřižovali, jehož Bůh vzkřísil z mrtvých, skrze toho stojí před vámi tento člověk zdravý". Sk 4:10-12
Úplně jiná situace byla při zvěstování evangelia národům, které vyznávaly pantheón řeckých a římských bohů, tedy národům, které nepoznaly Boha Izraele. Těmto národům nebylo možné zvěstovat pouze samotného Krista bez Boha, kterému je Kristus Synem. Museli jim kázat i o Bohu, Otci Jehošuy Krista. Jako ukázkový příklad takovéto evangelizační situace je řeč apoštola Pavla na Areopágu o „Neznámém Bohu.“ Sk 17:23-31
Kdyby Pavel nezvěstoval nejprve Boha jako Stvořitele, který se otcovsky stará o všechny lidi, ale vyprávěl by přítomným Řekům jen o samotném Jehošuovi, Božím Synu, a jeho vzkříšení, tak by většina podle svých představ pochopila něco úplně jiného. Z kontextu řeckého pantheonu bohů, by spíše pochopili, že Jehošua je synem Dia, a tedy, že Kastor a Pollux jsou Jehošuovi bratři, Herkules a Perseus nevlastní bratři. A rovněž, že Zeus nějak přesvědčit Háda, boha podsvětí, aby propustil Jehošuu ze své říše. Možná nám to dnes vyzní komicky, ale musíme chápat, že křesťanství vzniklo v reálném světě starověku, obklopených řecko – římskou kulturou a náboženskými představami, které vypadaly právě takto.
Další krásný, až exemplární příklad Pavlova TEOCENTRISMU a náboženských představ řecké kultury je událost, která se stala Pavlovi a Barnabášovi v Lystře. Sk 14:8-19 (CSP) Když Pavel s Barnabášem vcházeli měststkou branou do Lystry, možná ani nevěnovali pozornost dvěma starým stromům, které tam rostly těsně u sebe a s kterými souviselo to, co se jim přihodilo:
„Podle řecké mytologie, kdysi dávno do Lystry zavítal Zeus a jeho posel Hermés v lidské podobě, avšak nedali se lidem poznat, kdo jsou. Chtěli vědět, jací lidé tu žijí a večer chodili po městě jako pocestní od domu k domu a hledali, kdo je k sobě přijme k přenocování. Hermés byl mluvčí a Zeus jen mlčky pozoroval. Všude, kde zaklepali na dveře je poslali pryč a nikde je nechtěli přijmout na noc. Až nakonec přišli k malému domku, ve kterém bydleli chudí manželé Filémón a Baukis. Tito manželé ochotně přijali pocestné hosty do svého skromného domku, podělili se s nimi o svoji skromnou večeři a nechali je přespat ve své posteli, při čemž si sami ustlali na zemi. Ráno se jim tito pocestní dali poznat jako bohové a chtěli odměnit Filémóna a Baukidu za jejich pohostinnost a obětavost: „Ať vysloví jakékoli přání a to jim splní.“ Filémón a Baukis byli skromní a nevěděli, co si přát. Ale jeden druhého velice milovali a neuměli si představit, že by někdy měli žít jeden bez druhého, a proto si přáli, že až budou staří, aby zemřeli spolu v jeden den. Zeus jejich skromné přání splnil a když byli staří, zemřeli spolu v jeden den. A udělal ještě cosi navíc, totiž že je proměnil ve stromy – ty, co rostly u městské brány, co se objímaly a navzájem proplétaly svými větvemi a takto byli spolu ještě i po smrti, objímajíce se větvemi.“ Filemon a Baucis (R. Mertlík - Starověké báje a pověsti)
Obyvatelé Lystry tento příběh velmi dobře znali a považovali ho za pravdivý. V tomto kontextu je třeba pochopit i spád událostí okolo Pavla a Barnabáše. Když Pavel začal v Lystře kázat a viděl víru od narození chromého člověka, který tam seděl, udělal zázrak v Jehošuově jménu a před očima všech ho uzdravil. Lidé ale nedělají zázraky běžně „jen tak“ a právě „tehdy jim to došlo!“ Lystřané si rázem vzpomněli na ten dávný příběh:
„když však davy uviděly, co Pavel vykonal, pozvedly svůj hlas po lykaonsku a říkaly: Sestoupili k nám bohové, připodobnivše se lidem! “ Sk 14:11 (MPCZ)
Barnabáše pojmenovali Diem [neboť nic neříkal], Pavla Hermesem [neboť řečnil] a chtěli je uctít přinesením oběti. Když to Pavel a Barnabáš uviděli, snažili se jim v tom zabránit slovy, ze kterých vidíme, že Pavel a Barnabáš nejsou „kristocentristé“, ale „teocentristé“ říkajíc jim:
„Muži, co to děláte? … Hlásáme vám evangelium, abyste se od těchto marností obrátili k Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a všechno, co je v nich ...“ Sk 14:15-17 (CSP)
Když však Lystřané pochopili, že Pavel a Barnabáš nejsou Zeus a Hermes, byli vážení Diovi kněží tímto omylem trapně zesměšněni, což skončilo kamenováním Pavla. Ten již žel nedostal prostor na zvěstování Jehošuy, Syna toho živého Boha, stvořitele nebe i země, kterého jim zvěstovali (jako „teocentristé“).
[Poznámka: Slovo „Zeus“ je v 1.pádě, ostatní pády mají tvar: Dia, Diovi, Dia, Die, Diovi, Diem. Řecký bůh Zeus se ztotožňuje s Římským Jupiterem. Hermes – je posel a mluvčím bohů, ztotožňovaný s Římským Merkurem.]
Další krásný příklad Pavlova „teocentrismu“ vidíme v řecké Tesalonice, kde Pavel obrátil pohany:
„Oni sami totiž o nás vypravují, jaký byl náš příchod k vám a jak jste se obrátili od model k Bohu, abyste sloužili živému a pravému Bohu [Otci]
a očekávali z nebes jeho Syna, kterého probudil z mrtvých, Jehošuu, který nás vysvobozuje od přicházejícího hněvu.“ 1.Tesalonickým 1:9-10
V této pasáži jasně vidíme, že Ten „živý a pravý Bůh“, ke kterému Pavel obrátil Tesalonické, kterému mají sloužit a který vzkřísil Jehošuu, je jedině Otec (ne trojice). Apoštolové a ranní křesťané byli „teocentristé“.
Shrnutí
KRISTOCENTRISMUS je zavádějící teologie, která svojí emoční přitažlivostí může lehce svést i pravé kristovce. Praví Kristovci nesmí ztratit ze zřetele, že se musí orientovat v první řadě na Toho, na koho nás orientoval sám Pán Jehošua Kristus, na Jeho Otce a našeho Otce, na Jeho Boha a našeho Boha. V centru naší pozornosti musí být vždy „Ten jediný a pravý Bůh“, ke kterému se modlil Jehošua, a potom Kristus, skrze kterého přicházíme k Bohu, a který je jediným prostředníkem mezi Bohem a lidmi. Praví Kristovci jsou „teocentristé“ tak, jako byl i sám Jehošua Kristus.
„Jehošua jí řekl: „Nedrž se mne, neboť jsem ještě nevystoupil ke svému Otci. Jdi k mým bratřím a řekni jim: ‚Vystupuji k Otci svému i k Otci vašemu, k Bohu svému i k Bohu vašemu.‘“ Jan 20:17
„A toto je život věčný: Aby poznávali tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Jehošuu Krista.“ Jan 17:3
„Jehošua mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.“ Jan 14:6
„Proto také může dokonale zachránit ty, kteří skrze něho přistupují k Bohu, neboť je stále živ, aby se za ně přimlouval." Židům 7:25
„Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Jehošua,“ 1.Timoteovi 2:5
„Tu mu Jehošua praví: Kliď se, Satane, je přece psáno: Budeš se klanět Jehovovi, svému Bohu, a jemu jedinému budeš konat svatou službu.“ Matouš 4:10
„A Jehošua mu odpověděl: Ze všech první příkaz [je]: Slyš, Israéli: Jehova, náš Bůh, je jeden Jehova, i budeš milovat Jehovu, svého Boha, z celého svého srdce a z celé své duše a z celého svého rozumu a z celé své síly. Toto je první příkaz.“ Marek 12:29-30 SPMP-UV
SOLA SCRIPTURA!
POUZE PÍSMO!
Ján Florovič, starší (září 2016) - přeloženo ze slovenštiny
Článek a originální text Jána Floroviče, fotokopii rukou psaného textu ke stažení: Kristocentrismus - nebiblický teologický směr.pdf (660,9 kB)