Jehošuova preexistence

   Jehošuova preexistence je jeho dřívější život v nebi u svého Otce předtím, než byl Otcem poslán na Zem jako člověk. Jeho preexistence má počátek a není od věčnosti. 

Kol 1:15-17  On je obraz Boha neviditelného, prvorozený všeho stvoření neboť v něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi – svět viditelný i neviditelný; jak nebeské trůny, tak i panstva, vlády a mocnosti a všechno je stvořeno skrze něho a pro něho. On předchází všechno, všechno v něm spočívá...

prvorozený - řecky: πρωτοτοκο - prvorozený ze všeho stvoření

V otázce Jehošuovy preexistence existují nejednotné názory. Uveďme si tyto tři:

Trinitářský: Syn nemá počátek existoval vždy stejně jako jeho Otec

Toto dogma je přijímáno ve většině církví a náboženských společenství.  

Unitářský:  Syn má počátek až jeho zplozením v lůně Marie

Tento pohled není příliš rozšířen, ale přijímají jej i jiní věřící, nejen Unitáři. 

Arijský: Syn má počátek a byl stvořen před počátkem vesmíru

Toto učení dnes není příliš rozšířené a trinitáři jej označují jako heretické.

Biblický pohled na tuto otázku je velmi důležitý, protože Jehošuova lidská výkupní oběť vydává svědectví o velikosti jeho lásky a lásky Boha Otce a otevírá pro toho, kdo ji uvěří, cestu k životu. Trinitářské a unitářské pojetí Jehošuovy oběti nemá biblickou podporu. Trinitáři v podstatě říkají, že o nic vlasně nešlo. Jehošua je podle jejich dogmat Bůh, ale Bůh nemůže přestat existovat, zemřít, a ani hřešit. Jeho smrt by byla předstíraná, a nebyla by to oběť člověka.

Řím 8:3  Bůh učinil to, co bylo zákonu nemožné pro lidskou slabost: Jako oběť za hřích poslal svého vlastního Syna v těle, jako má hříšný člověk, aby na lidském těle odsoudil hřích. 

Trojiční dogma v podstatě říká, že Jehošua je Bůh a současně člověk. Nikde v Božím slově nenajdeme podporu pro toto tvrzení. 

V christologii je tímto termínem formulován vztah dvou přirozeností Jehošuy Krista, tedy přirozenosti zcela lidské a přirozenosti zcela Boží, kdy obě tyto přirozenosti jsou „bez smíšení, beze změny, bez oddělení a bez rozloučení" (z definice víry Chalcedonského koncilu z r. 451). 

Trinitáři tvrdí, že Jehošua nemá počátek a je věčný, jako jeho Otec „bez smíšení, beze změny, bez oddělení a bez rozloučení" (z definice víry Chalcedonského koncilu z r. 451). Boží slovo však toto tvrzení na několika místech popírá (např. viz výše uvedené Kol 1:15-17).

Zj 3:14  Andělu církve v Laodikeji piš: Toto praví ten, jehož jméno jest Amen, svědek věrný a pravý, počátek stvoření Božího: počátek – řecky  αρχη počátek, prvenství něčeho 

Když to rozvedeme dále, můžeme říci, že trojiční dogma vztah Otec a Syn popírá. Jestliže existují oba dva od věčnosti, nemají počátek, tak otcovství a synovství postrádá smysl. Jehošua nemůže být podle trojičních dogmat Boží Syn. 

Jak je to s tvrzením o tom, že Jehošua má počátek až v lůně Marie? To zcela vyvrací Fp 2:6-8.

Fp 2:6-8  Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži. 

Unitáři a někteří křesťané biblické texty, které potvrzují preexistenci Jehošuy zlehčují tvrzením, že nerozumíme židovskému myšlení v tom, že uváděné verše svědčící o preexistenci Jehošuy jsou ve smyslu prorockém.         

Toto jejich tvrzení nemůže v tomto případě obstát, protože Pavel, zde popisuje to, co se již stalo a není možné tvrdit, že jde o proroctví.

Zamysleme se nad následujícím: "Bylo to Jehošuovo svobodné rozhodnutí „sám sebe zmařil“?  (Stejně svobodně se rozhodla jeho matka Marie - Luk.1:38)

Když bychom přistoupili na unitářské tvrzení, že Jehošua má počátek až v lůně Marie, tak by to znamenalo, že se pro tak veliké poslání nemohl svobodně rozhodnout. Jehošua by byl v takovém případě nástrojem v rukách svého Otce bez možnosti volby, a to by bylo velmi zvláštní, neboť Bůh je zdrojem svobody. 

2 Kor 3:17  Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.

Další biblické texty podporující Jehošuovu preexistenci v nebi: 

Jan 1:1,2  Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo bylo Bůh. To bylo na počátku u Boha. 

Na vysvětlení: Zj 19:13  Má na sobě plášť zbrocený krví a jeho jméno je Slovo Boží.  

Jan 1:14  A Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. 

Jan 2:12,13  Jestliže nevěříte, když jsem k vám mluvil o pozemských věcech, jak uvěříte, budu-li mluvit o nebeských? Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka. 

Jan 6:38  neboť jsem sestoupil z nebe, ne abych činil vůli svou, ale abych činil vůli toho, který mě poslal; 

Luk 9:48  a řekl jim: „Kdo přijme takové dítě ve jménu mém, přijímá mne; a kdo přijme mne, přijme toho, který mě poslal. Kdo je nejmenší mezi všemi vámi, ten je veliký.“ 

Žd 1:2,5,6  v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. Komu kdy z andělů Bůh řekl: ‚Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil!‘ A jinde se praví: ‚Já mu budu Otcem a on mi bude Synem.‘ A když chce uvést Prvorozeného do světa, praví opět: ‚Ať se mu pokloní všichni andělé Boží!‘ 

1 Jana 4:9  V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jediného Syna, abychom skrze něho měli život. 

napsal Milan Jílek, únor 2022