Boží vůle

Úvod

Boží vůle je něco, co má pro věřícího křesťana zásadní význam. Její důsledné plnění bude totiž odměněno věčným životem - Ne každý, kdo mi říká Pane, Pane, vstoupí do království nebes, nýbrž ten, kdo koná vůli mého Otce, jenž je v nebesích. Mt 7:21

V Písmu je více míst, která nás upozorňují na důležitost plnění Boží vůle. Nestačí totiž Boží slovo jen slyšet a souhlasit s ním. Je nevyhnutelné jej zachovávat. To je náplní života křesťana, Kristova učedníka a následovníka. Je to břemeno, které si má křesťan nést. Zároveň je ale v plnění Boží vůle přítomna i radost z naděje na věčný život s Kristem a Bohem Otcem. 

Abychom mohli Boží vůli následovat, musíme ji nejprve poznat. Zdrojem poznání Boží vůle je především Svaté Písmo. Je povinností každého křesťana, aby Boží vůli poznal (tak, jak je nám dána v Písmu) a řídit se jí. Boží slovo musíme brát jednoduše vážně. Mnozí křesťané, kteří věří v Boží existenci, se řídí jen těmi pravidly, která jim vyhovují. Těch ostatních si nevšímají, nebo hledají cesty, jak je obejít. Vidíme též nezájem o hlubší poznání a pochopení Písma a Boží vůle v něm obsažené. Jak je to možné? Vždyť co je pro křesťana a jeho budoucnost důležitější, než Boží slovo?

Dalším nebezpečím v praktickém životě křesťana je to, že následuje jen církevní pravidla, třebaže důsledně. Nenásleduje už ale takto důsledně Boží slovo. Kdo z nás může s jistotou říct, že učení jeho církve je plně totožné s učením Kristovým? A jestli ne, vadí nám to? Není naší povinností si to ověřit?

Určitě bychom uměli poučit členy jiných církví, v čem se podle nás mýlí, ale sami sebe nepoučujeme? Jsme si jisti, že nebloudíme jako saduceové? 

Mt 22:23 BK  „...V ten den přišli k němu sadúceové, kteří říkají, že není zmrtvýchvstání ...

Jak mohl saduceus objevit svůj blud o neexistenci věčného života? Zřejmě jen studiem Písma a ověřením si jednotlivých teologických názorů a modlitbou za poznání pravdy. Určitě ne horlivým následováním učení svého společenství. Písmo nás upozorňuje i na to, že mezi křesťany přijdou draví vlci a napáchají mnoho zla. Proto musíme být pozorní i v rámci vlastních společenství. Nedošlo v minulosti k odchýlení se od Kristova učení? 

Současný křesťan (žel častokrát jen Kristův fanoušek) dělá ve svém přístupu mnoho chyb. Myslím si, že Bůh chce, abychom Ho hledali - „I učinil (Bůh) z jedné krve všechny národy lidí, by bydleli na vší tváři země, a určil příslušná období a ohraničení jejich osídlení, by Boha hledali, mohli-li by ho vůbec nějak nahmatat a najít, ač ovšem ani od jednoho z nás není daleko“ Sk 17:26-27 

Uvěřit je teprve začátek. Potom máme růst v poznání Boha. Základní činností tohoto „období růstu“ je, podle mne, studium Písma. Ne převzetí dogmat církve (společenství). Nějak podobně pak vyčítá i Kristus Židům: 

„... pro svou tradiční nauku jste platnosti zbavili Boží přikázání.“ Mt 15:6. 

To hrozí i nám a našim církevním společenstvím, že zbavíme platnosti Boží slovo. Následky pro naše spasení by mohly být tragické … 

Schováváním se za církevní pravidla se vystavujeme dalším vážným nebezpečím. 

Za prvé – církev má zažité svou tradicí i takové příkazy, zákazy a výklady, které nemusí být v souladu s Kristovým slovem. I proto se člověk, který skutečně hledá Boha, nevyhne podrobnému studiu Písma. 

Za druhé – samotné Písmo nás vyzývá k několika zásadním věcem, které jednotlivé církve nekomunikují úplně zřetelně. Dostatečně nezdůrazňují, co je nevyhnutelné pro naše spasení, a co naopak je pro spasení nepřekonatelnou překážkou. Křesťané mají často pocit (moje zkušenost), že pro jejich spasení stačí být členem té „správné“ církve, a sem tam něco i udělat. Bůh však bude ale zkoumat především naše srdce. „... jako jsme byli Bohem uznáni za hodné toho, aby nám svěřil evangelium, tak mluvíme - ne abychom se líbili lidem, ale Bohu, který zkoumá naše srdce.“ 1Te 2:4 (NBKR)

Největší přikázání je mimořádně poučné – milovat budeš svého Boha, celým svým srdcem, celou svou myslí a ze všech sil. Opravdu to děláme naplno?

Nebo alespoň se o to snažíme? Ptáme se, co Bůh od nás vlastně chce? Anebo naopak chceme Boha „používat“ pro naše cíle? Podle Písma máme být Božími služebníky. Ptáme se svého Boha jak Mu (nebo Kristu) můžeme být prospěšní a v jaké službě? Jakým údem v Kristově církvi máme být? Zajímá nás to? Víme o tom, že nás to má zajímat? 

I v běžném životě musí člověk znát všechny lidské zákony, které se ho týkají. Nemůže si vybírat zákony, které bude dodržovat a které ne. Respektive může, ale s následky … 

Nový zákon (Kristův zákon) je cca 250 stran textu. Během našeho vzdělávání (střední, vysoká škola) jsme určitě nastudovali mnohem rozsáhlejší texty a do úplných podrobností. Myslíme si snad, že Bůh chce, abychom se s Jeho odkazem pro nás seznámili jen zběžně? A abychom jen zběžně aplikovali tato přikázání do praktického života? Určitě ne! 

„Pro tuto příčinu se i my ode dne, v němž jsme o tom uslyšeli, nepřestáváme za vás modlit a vyprošovat si, abyste byli naplněni plným poznáním jeho vůle ve vší moudrosti a duchovní chápavosti, byste chodili důstojně Pána ke vší libosti, nesouce ovoce v každém dobrém činu a rostouce plným poznáním Boha“ Kol 1:9-10 

Tato práce se zabývá Boží vůlí, kterou nám předal Kristus od Boha Otce, abychom ji zachovávali. Nejprve je důležité Boží vůli poznat, správně pochopit a potom naplno dodržovat. Kristus nám slíbil, že Duch svatý nás uvede do celé pravdy. Chceme to? Co pro to děláme? 

Jednotlivé kapitoly se budou zabývat konkrétními Božími přikázáními předanými Kristem, přímo vyplývajícími z Písma. Ještě před tím je důležité, zamyslet se nad otázkou našeho přístupu. 

Poznámka překladatele: Pokud není uvedeno jinak, je pro živý odkaz k uváděným veršům použit překlad Miloše Pavlíka.

Napsal: Rastislav Mačičák 

Přeložil: Leoš Duchoslav