Milující Otec

    
    Bůh Otec je milující a citlivý otec. A jako každý milující otec touží mít osobní a vřelý vztah se svými dětmi. Velmi stojí o jejich důvěru, lásku, věrnost, vděčnost i poslušnost. Z celého srdce touží po opravdové komunikaci s každým ze svých dětí. Během lidských dějin však často od lidí zažíval mnoho nedůvěry a odmítnutí. I přesto, že je tím nejskvělejším otcem, stal se otcem velmi opomíjeným. To se stalo i díky nesprávnému vyučování Písma v církvích.

Rodiče, kteří zažili zavržení, nevděk nebo zapomenutí od svých dětí vědí jak moc to bolí. Z Bible můžeme zřetelně vidět, že i našeho nebeského Otce velmi bolí naše zapomínání a odmítání. Jako důkaz cituji několik Božích ´bolestných povzdechů´. Jsou sice zapsány v době, kdy ho opouštěl Izrael, ale lze z nich uvidět, že našeho nebeského Otce opravdu sužuje a trápí zapomínání a neposlušnost jeho dětí.

Iz 63:8-10: Každým jejich soužením byl sužován a anděl stojící před jeho tváří je zachraňoval; svou láskou a shovívavostí je vykupoval, bral je na svá ramena a nosil je po všechny dny dávné. Oni se však vzpírali a trápili jeho svatého ducha...

Dt 32:18: Opomněl jsi Skálu, která tě zplodila, zapomněls na Boha, který tě v bolestech zrodil.

Jr 2:5: Jaké bezpráví na mně našli vaši otcové, že se ode mne vzdálili?

Mal 1:6: Syn ctí svého otce a služebník svého pána. "Jsem-li Otec, kde je úcta ke mně?

Jr 3:19: Domníval jsem se, že mě budeš nazývat Otcem a nebudeš se ode mne odvracet.

(Iz 63:8-10; Jr 2:5; Mal 1:6; Jr 3:19; Dt 32:18)

    Podobně jako ho bolelo, když na něj kdysi zapomínal Izrael, podobně ho bolí, když na něj zapomínáme my dnes. Písmo i dnešní realita nám ukazují, že to náš nebeský Otec nikdy neměl s námi, svými dětmi, lehké. Mnozí křesťané dnes oslavují výhradně Pána Ježíše Krista, a Boha Otce přitom úplně opomíjejí. Existují celé sbory, ba i celé církve, které o Bohu Otci vůbec nevyučují, ale Pánu Ježíši Kristu připisují naprosto všechny zásluhy. Učí tak věci, které Boží Syn, ani jeho apoštolové, nikdy neučili. V důsledku toho nesprávného učení je Bůh Otec nepozorovaně odstraněn ze srdcí a myslí mnoha upřímných křesťanů. Je mu odpíráno prvenství, které mu, jako jedinému pravému Bohu a Otci bezesporu patří. Děje se přesně to, před čím varoval apoštol Jan, když napsal: „Kdo zachází dál a nezůstává v učení Kristovu, nemá Boha...“(2J 1:9).

    Učit to, co Boží Syn neučil, prostě není bez následků. Pravda je pouze jedna, a tu vyučoval Boží Syn. Vše, co je vyučováno navíc, je zavádějící. Není možné být opravdovým Kristovým učedníkem bez toho, aniž bychom zůstávali v jeho slovu. Jak sám řekl: „Zůstanete-li v mém slovu, jste opravdu mými učedníky. Poznáte pravdu a pravda vás učiní svobodnými." (J 8:31,32). Nestačí v Božího Syna věřit, ale je třeba ho poslouchat. A to ve všem, co učil. K tomu, abychom jej mohli ve všem poslouchat, potřebujeme celé jeho učení znát velmi dobře.

    Co se týče uctívání Boha Otce zní Jehošuovo slovo takto: „..ti, kteří Boha opravdově ctí, budou ho uctívat v duchu a v pravdě... Otec si přeje, aby ho lidé takto ctili.“ (J 4:23,24). Sám Bůh Otec si přeje, abychom ho uctívali v duchu, a v pravdě. Jehošua věděl, že pravda má moc osvobozovat a posvěcovat, a proto i ve své, pravděpodobně poslední modlitbě, kterou jeho učedníci slyšeli před jeho smrtí, prosil Otce o posvěcení pravdou pro své učedníky. Prosil o to, nejen pro ně, ale i pro ty, kteří uvěří v jejich slovo. Prosil Otce takto: „Posvěť je pravdou; tvoje slovo je pravda.“ (J 17:17; J 17:20).

    Všichni potřebujeme být posvěcováni a osvobozováni pravdou učení, které přinesl Kristus, protože s touto pravdou souvisí náš věčný život. V modlitbě k Otci říká: „A život věčný je v tom, když poznávají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Jehošuu Krista (J 17:3). Je tedy nezbytně nutné hledat a znát pravdu o Bohu, i o jeho Synu, protože náš věčný život je v pravdivém poznání a respektování jich obou.

    Celé Jehošuovo učení je prostoupeno vyučováním o Bohu Otci jako o tom, koho máme milovat celým svým srdcem, celou svou duší, celou svou myslí a celou svojí silou  (L 10:27).  Většina z nás ví, že Pán Jehošua učil své učedníky modlit se k Bohu Otci. I mnozí nevěřící lidé znají modlitbu: „Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno Tvé jméno, přijď Tvé království ...“ A i přesto se dnes mnoho křesťanů modlí výhradně k Pánu Ježíšovi, a k Bohu Otci se nemodlí vůbec, nebo jen málokdy. Apoštol Pavel jasně vyjádřil, kdy se máme k Bohu Otci modlit, když napsal: "vždycky za všecko vzdávejte díky Bohu a Otci ve jménu našeho Pána Jehošuy Krista.“ (Ef 5:20). Pavlovo učení říká: „Vždycky!“ Na jiném místě píše: „Všechno, cokoli mluvíte nebo děláte, čiňte ve jménu Pána Jehošuy a skrze něho děkujte Bohu Otci.“ (Kol 3:17). Ti, kteří za vše děkují výhradně Pánu Ježíšovi se tak dostávají mimo učení Písma.

    K poznávání Boha Otce nám Boží Syn poskytl mnoho studijního materiálu. Jenom v evangeliích je více než 160 zmínek o Bohu Otci, a naprostá většina z nich vyšla z Jehošuových úst. Přinášejí mnoho informací o Otci, a také dosvědčují intenzitu Jehošuovy lásky, úcty a respektu k jeho, i našemu, nebeskému Otci (J 20:17). Další informace z vyučování Božího Syna a jeho apoštolů o tom, že máme mít Boha Otce ve svém uctívání i srdcích na prvním místě přináším v článku První místo patří výhradně Bohu Otci.

Článek lze stáhnout ve formátu PDF: Milující Otec.pdf (63,8 kB)